Celostní přístup. Co si pod tím představit?

Zpět na přehled

Celostní přístup k lidem (wholeness) je jeden ze tří „tyrkysových principů“. Pro sebe jej interpretuji jako snahu vytvářet bezpečné prostředí, aby lidé mohli být v práci plně sami sebou.

Bezpečné prostředí, aby lidé mohli být v práci plně sami sebou.

Často se v organizacích (většinou nepsaně) očekává profesionální maska:

  • Rozhodovat se racionálně!
  • Být pořád produktivní!
  • Moc neprojevovat emoce!
  • Myslet vždy pozitivně!
  • Nevypadat zranitelně!

Vnímáte, kolik je v tom požadavků na potlačení prožívání, které přitom nejspíš všichni v nějakých situacích potkáváme, ať už si ho připouštíme nebo vytěsňujeme mimo naše vědomí? Odpojení části života má přitom negativní důsledky pro osobní pohodu a dobrý pocit z naplňující práce, narušené zdraví (psychické i tělesné), potlačení části schopností. Následně, aby se nám lidé úplně nehroutili, vymýšlíme „work-life balance“ programy, které už v názvu naznačují jako bychom v práci nežili.

Bezpečné prostředí pro svobodné bytí

Jak by bylo osvěžující mít klima, kde je v pořádku mít pocit zranitelnosti, cítit smutek, brát v potaz intuici… Jenže to nejde nařídit směrnicí a napsat do manuálu firemní kultury. Je potřeba budovat bezpečné prostředí, aby všichni mohli postupně dojít k jistotě, že jejich otevřenost nebude zneužita proti nim, a vedle toho se učili přijímat otevřenost ostatních. Je to dlouhodobý proces učení a psychologického růstu všech lidí ve firmě.

kongruence (Carl Rogers)

Co získáme?

Uvádím kombinaci svojí zkušenosti podložené seriózními výzkumy:

  • Efektivitu. Klíčovou ingrediencí efektivního týmu je psychologické bezpečí. (zdroj: 1)
  • Soustředění. Emoce jsou nejrušivějším vlivem vůbec a projevené emoce odezní rychleji než potlačené (zdroj: 2) 
  • Otevřenost názorům, které nás mohou obohatit.
  • Dobré vztahy ve firmě, které přispívají k duševní pohodě a lepšímu zdraví.
  • A pro mě to podstatné: vnitřní pocit dobrého žití. (zdroj: 3)

Jak na to?

Aby takové prostředí mohlo vzniknout, je potřeba rozhodnutí, domluva týmu a někdo, kdo na tom dlouhodobě drží pozornost. Zejména zpočátku se hodí externí facilitátor, který s tím má zkušenosti (proč je dobrý průvodce zvenku – blog).

Inspirovat vás mohou konkrétní praktiky popsané například v knize Budoucnost organizací (zdroj: 4) nebo ozkoušené naší praxí, například:

  • týmové dohody ošetřující problematické situace
  • proces pro konstruktivní řešení konfliktu
  • dospělá komunikace, zejména používání Já-výroků, které podpoří otevřenou komunikaci respektujícím způsobem (mrkněte na tříměsíční kurz Dílna zralé komunikace)
  • firemní rituály
  • individuální podpora kolegů v obtížných situacích a péče o duševní zdraví a pohodu

U technik je dobré neztrácet ze zřetele jejich vyšší smysl – mají vytvořit bezpečné prostředí, ve kterém se lidé mohou cítit plně přijati a díky tomu chodit do práce rádi, mít možnost plně rozvinout svůj potenciál a dělat něco, co je prospěšné.

Pokud chcete zkonzultovat, kudy do toho, inspirovat konkrétní procesy vytvářející prostředí nebo facilitovat diskuze, dejte vědět. Dáme si kafe a vymyslíme, jak pomoci.

Pokud vás to zajímá, ozvěte se, můžeme si spolu dát kafe a popovídat. Ať se daří!

Doporučené zdroje


Zpět na přehled
4.8.2020
,
Ondra @ Tealmakers