Frederic Laloux v knize Budoucnost organizací doporučuje pro plánování přístup „sense and react rather than predict and control". Znamená to, že strategie v tyrkysové firmě je nesmysl?

Strategie je hypotéza, protože budoucnost neumíme předpovídat. Pokud nějakou strategii formulujeme, potřebujeme průběžně vyhodnocovat, zda jdeme správným směrem, abychom případně dokázali včas upravit kurz. Jak na to?

Jde měnit firmu bez pomoci zvenku? Čím může prospět zkušený průvodce?

Celostní přístup k lidem je jeden z „tyrkysových“ principů. Co si pod ním představit?

Mám letitou zkušenost s lektorováním, koučováním a řízením změn ve firmě. Mám vyzkoušeno, co je potřeba ke SKUTEČNÉ ZMĚNĚ.

Na online spolupráci, hlavně v době izolace, jsme si oblíbili Slack. Zveřejňuju náš interní návod se záměrem, že může být nápomocen i dalším.

Jedním ze tří tyrkysových principů je sebeřízení. Pro mne osobně je nejvíc kontroverzní. Vnímám, že je velmi přitažlivé, vím, že může přinést velké věci, zároveň si myslím, že není pro každého.

Možná znáte Lean canvas, metodiku pro ujasnění podnikatelského nápadu, kterou propaguje Ash Maurya. Nabízím malý upgrade, který je obohacuje o uvažování „teal“ firem.

Třikrát hurá férovým cenám a vědomějším volbám.

Působím v Prázdninové škole Lipnice, která dělá takové ty kurzy, kde se ve tři ráno brodíte bahnem a pak vám někdo pokládá otázky typu, co v životě vlastně chcete. Lidé se z úkolů, které mají možnost zažít, hodně učí.

Vydal jsem se uklidit svoji mysl, rozjetou projekty a „byznysem“, do ticha Sahary. Pár postřehů se pokusím zprostředkovat. Dnes začnu lekcí ze strategií, kterou mi poušť dala.